Czech Collectors asociation of Schleich

Záhadná cesta na Sněžku (by Frisullka)

30. prosince 2010 v 19:11 | Frisullka & RD
Jako vůbec první psaný příběh nám poslala Frisullka z ranche Dallas. Ovšem jí moc děkujeme. Příběh můžeme doporučit, není příliš dlouhý, je výstižný a se vším všudy, co má vyprávění obsahovat. Poutavý příběh je doplněn příhodnými fotografiemi hlavních hrdinů :).

Záhadná cesta na Sněžku
Začíná zima a jezdci z ranche Dallas si začínají po večerech vypravovat své zážitky z výletů závodů či jen obyčejných dní. Jako první začal trenér a majitel ranche Tom…. ,,Stalo se to na podzim kdy jsem já a Dietvard odjeli na týdenní dovolenou do Krkonoš…" Začal vyprávět Tomáš. ,, To by mě zajímalo co se tam mohlo stát tak zajímavého." Špitla Zuzka Terce do ucha. ,, Vy tam vzadu" Okřikl holky Tomáš. ,, Buďto budete zticha nebo jděte pryč." Holky okamžitě ztichly a Tomáš pokračoval. ,, No třetí den jsem se rozhodl, že se pojedeme podívat na Sněžku a tak jsme ráno vyrazili.

,,Cesta byla neobvykle klidná na to že jsme přijely uprostřed sezóny. Cestou jsme viděli i několik zvířat. Srnky, zajíce, veverky a nějaké ty ptáky. Na horu jsme jeli spíše z Polské strany a tak jsme lidem kolem rozuměli jen minimum slov…… Krajina kolem byla nádherná neúplně oranžová, ale ani ne zelená. Všude vřes a borůvčí a žlutá dlouhá tráva. Sem tam jezírko nebo tůňka. Zhruba po poledni jsme zastavili u takové boudy, že si dáme oběd a Dietvard si trochu odpočine. A protože kolem protékala čisťounká říčka tak jsem tedy Dietvarda pustil do vody.
Potom jsme zase vyrazili na cestu. Cesta teď byla příkřejší a příkřejší. A místy i namrzlá nebo rozbahněná. Takže jsem Dietvardovi do podkov našrouboval ozuby aby se mu to tak neklouzalo…. I krajina se změnila už zde nebyl les, ale jen nízké kleče a vřes. Slunce svítilo a vítr vál. Byl to příjemný chladný podzimní vánek který osvěží, ale nezpůsobí, že je vám zima.

Najednou jsme se na cestě ocitli sami. Nikdo nebyl před námi a nikdo za námi. Rozhostilo se neblahé ticho. Nebylo slyšet nic než klapání Dietvardových kopyt. Dietvard se zničehonic zastavil a odmítl jet dál. Uši semknul k hlavě, ukázal bělma, začal couvat a řičet. Pak jsem uslyšel zvláštní zašustnutí, jako když se šelma plíží vysokou trávou za svou kořistí. To už jsem i já znervózněl. Aby to tak byl rys nebo jiná vysokohorská šelma. Šustění se pohybovalo v rozmezí asi tří metrů kolem nás. A najednou z trávy na nás něco vyskočilo… Distvard se strašně vylekal, že se vzepnul a shodil mě na zem!''
,, A co to bylo Tome?" Zeptali se dívky v zadu. ,, Nic co by bylo nebezpečného. Ukázalo se, že to byl Bernardýn, který se vysmekl svému páníčkovi. Ale to už páníček přicházel a omlouval se za svého psa…" ,, To jsem ráda, že to nebylo nic nebezpečného.." Ulevilo se Lence. A Tomáš pokračoval… ,,Se psem jsme se skamarádili a pak jsme jeli dál. Na sněžku nám zbývali už asi jen dva kilometry. A už byla asi jedna hodina odpoledne. Nechtěl jsem dojet na chatu za tmy a tak jsem pobídl Dietvarda do klusu a jeli jsme.
Na kopečku pod Sněžkou byl krásný výhled a tak jsme se na chvíli zastavili a kochali se krajinou. Potkali jsme výpravu dětí, které si Chtěli Dietvarda pohladit. A tak po dohodě s učitelkou jsem každé posadil Dietvardovi na hřbet. A pak..." " Co se stalo pak??" Optala se Terka. ,, Pak? No co Konečně sníh!!! Nu ano je to tak konečně sníh byl to nádherný prašan ve kterém se dobře jelo . A to už jsme byli těsně pod Sněžkou. Zbývalo asi jen 1 km do dosažení vrcholu . Asi za 15 minut jsme oba Stanuli na Vrcholu nejvyšší hory v ČR. A já jen zvolal:
SNĚŽKA JE DOBYTA I KONĚM!!!!

KONEC
---------------------------------------------------------------------------------------
Tento první a velice poutavý příběh bude ohodnocen později :)
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama